Město Teplice-Šanov patřilo do území odstoupeného Německé říši po Mnichovské dohodě 9. října 1938. Do tohoto data opustilo město a okolí také velká většina příslušníků židovské menšiny zde žijící. Ve městě zůstalo jen asi 250 židovských obyvatel – zejména starých a nemocných.

Nová synagoga v Teplicích-Šanově byla postavena v letech 1880-82 teplickým architektem Hermanem Rudolphem, podle jeho vlastních plánů, vytvořených v roce 1875 podle návrhu známého vídeňského architekta a stavitel Wilhelma Stiassneho, spolu s dalším teplickým stavitelem Davidem Ferberem. Jednalo se svého času o největší synagogu na českém území a jednu z největších v celé Evropě. Kapacitou – počet sedadel: 1376 – byla po celou dobu své existence největší v Čechách.

Po odstoupení území Německé říši a konstituování státní správy v nově vzniklé Sudetské župě došlo v říjnu 1938 k úřednímu uzavření budovy .

7. prosince 1938 vydal teplický starosta Franz Czermak na základě § 2 Nařízení o hospodaření vyprázdněných míst z 18. Října 1938 a nařízení teplického Landratu č. 814 z 27. Října 1938, nařízení o zabavení všech prostor synagogy za účelem upotřebení budovy jako koncertního sálu, muzea apod. Současně zažádal teplický Landrat o potvrzení takovéhoto rozhodnutí. Po souhlasu úřadu Vládního prezidenta v Ústí nad Labem, začal teplický Landrat a městský úřad jednat o možnosti využití budovy synagogy pro potřeby města a jejího případné přestavby.

V noci ze 14. Na 15. Března 1939 byla synagoga při místních nepokojích zapálena a do rána zcela vyhořela.

15. března 1939 vydal Stavební úřad v Teplicích po ohledání požářiště nález, kde doporučil okamžité strhnutí zbylých ruin budovy, která mohla ohrožovat okolí. Téhož dne odpoledne rozeslal magistrát návrh plánu odklízecích prací s žádostí o vyčíslení nákladů na místní stavební firmy. Od Bauunternehmung A. Böhm, Waagestrasse 24, Teplitz-Schönau přišla odpověď, že vzhledem k množství zakázek se účastnit nebudou. Bauunternehmung Pittel & Brausewetter, Masyrykstrasse 27, Teplitz-Schönau vyčíslila náklady na 37550,33 RM. Baugesellschaft Kunert & Co., Bilinerstrasse 1002, Teplitz-Schönau vyčíslila náklady na 50000 RM. Ve zúženém jednání snížila firma Bauunternehmung Pittel & Brausewetter náklady na 32000 RM a Baugesellschaft Kunert & Co. na 29152,45 RM.

16. března 1939, oznámil starosta města F. Czermak okresnímu zplnomocněnci úřadu Stillhalterkommissar für Organisationen Ferdinandu Böhmovi, že na základě § 125 stavebního řádu nařídil neodkladnou demolici nebezpečných částí stavby. Žádal F. Böhma, aby úřad Stillhalterkommissar für Organisationen, jako faktický nástupce již nefungujících židovských organizací a spolků, vydal příkaz k demolici a uhradil náklady s ní spojené. F. Böhm se ale ohradil, že není nástupcem těchto organizací a že nemůže nést tyto náklady – má je tedy nést město. Starosta prohlásil, že město potřebné peníze nemá a je ochotno náklady nést jen za předpokladu, že budou do jeho majetku převedeny nemovitosti a pozemky židovské obce v Teplicích. Po dalších sporech byl dohodnut převod těchto nemovitostí a pozemků do majetku města s tím, že město provede ihned demolici ruin a náklady s tím spojené budou započítány do celkové částky za převod nemovitostí.

29. dubna 1939 byla sepsána dohoda mezi městem Teplice-Šanov a firmou Kunert &  Co. na odklízecí práce na židovské synagoze za částku 28 000 RM. Odklízecí práce začaly s průtahy až dvěma odstřely (25. června a 2. července 1939) masivních pilířů a vysokých zdí, které technicky zajišťovali pracovníci Technische Nothilfe ze saské Kamenice. 26. července zažádala firma město o zaplacení zálohy ve výši 10 000 RM na své konto u teplické pobočky banky Kreditanstalt der Deutschen – vyplacena 12. srpna 1939. Další záloha byla vyplacena 4. září 1939, opět ve výši 10 000 RM. 13. listopadu 1939 ohlásila firma úplné ukončení prací a žádala zaplacení zbytku dohodnuté ceny – 8000 RM. Částka byla zaplacena až 28. prosince 1939, po ukončení všech prací a úpravě terénu.

24. července 1939 ukončil okresní zplnomocněnec Stillhalterkommissar für Organisationen Ferdinand Böhm, činnost Židovské náboženské obce v Teplicích. Pozemky a nemovitosti původně náležející židovské obci byly převedeny dnem 17. Října 1939, dle nařízení pro Sudetskou župu z 22. Října 1938 a výnosu z 29. Srpna 1939, do správy liberecké pobočky

Zápis z 19. srpna 1940 uvádí převod veškerých dříve židovských pozemků a nemovitostí (tedy i pozemků bývalé synagogy) do vlastnictví města za částku 60 000 RM (včetně nákladů na odklizení ruin synagogy).

Vlastnické právo města u pozemků bývalé synagogy (poz. par. č. 230/1, a 230/2) bylo zaknihováno 9. prosince 1940.

14. května 1948 došlo k zahájení restitučního řízení ve vlastnictví pozemků.

Pro sad přiléhající k pozemku synagogy (poz. par. č. 230/2) dopadlo tak, že 16. září 1954 bylo u něj vloženo vlastnické právo na Československý stát - Místní národní výbor v Teplicích. Po roce 1989 byl pozemek v restituci vrácen do vlastnictví teplické židovské náboženské obce.

Na pozemku synagogy (poz. par. č. 230/2 a stavební parc. č. 995) byl již postaven nízký jednopodlažní dům, takže restituce pozemku nepřicházela v úvahu.