Pergamenový svitek
Pan Pavel Vaňout nalezl pergamenový svitek (pravděpodobně z Mezuzy) a obrátil se na Židovskou obec Teplice se žádosti o vysvětlení, co tento svitek znamená. Zaslali jsme pisateli vysvětlující odpověď a přišla reakce pana Vaňouta na náš e-mail. Vzhledem k tomu,že nás tato odpověď zaujala, tak jsme se rozhodli ji zveřejnit.
Email:
DĚKUJI A ZDRAVÍM,
ano tak to s tím svitkem bude. Zajímá mne život Židovských spoluobčanů a historie vůbec . Jedná se o oblast Radnicka, kde máme chalupu. A tak mi lidé nosí leccos. Toto je z domu odkud odešla celá rodina do konc. tábora. Místní dům vyrabovali hledajíc cennosti. Pak dům po válce získala velmi zasloužilá učitelka a a chtěla jej předělat. Zmodernizovat vše tedy i futra dveří. Můj dobrodinec je - byl truhlář a tak práci prováděl. Tento lístek na pergamenu tam ve schráně našel. To mluvím o létech šedesátých. Schrána byla pod mnoha přemalbami. Pečlivě ji uschoval.
Jistě si dovedete představit co se i tam dělo v otázce židovství. Ještě v šedesátých létech byla zlikvidována synagoga v Terešově a je snad znám i člověk, který si z jejího materiálu dostavěl dům. Snad i byl iniciátorem její likvidace.
Židé byli třeba v obci Prašný Újezd hybnou silou ekonomiky a činností vůbec. Nikdo z nich se, pokud vím, do obce po válce nevrátil.A to tam, na malé obci rodina Abeles vlastnila konzum od mouky po košťata a zápůjčku zemědělských strojů ! Po válce se vše "rozebralo", nicméně tím se obec ekonomicky zcela propadla a dosud se již nevzpamatovala a z nynějšího pohledu se tento stav jeví jako trvalý. Vzpoměl bych úžasný hřbitov za Terešovem v polích atd. Vím, že si to dovedete představit. Nejsem Vašeho vyznání, ale onu minulost vnímám jako něco hrozného. Moje matka měla Židovské kamarádky - sestry. Oplakávala je až do svého odchodu...Jako mladá děvčata si k ní uschovaly hloupůstky, dečky, psaníčka... Matka pietně vše opatrovala a až v sedumdesátých letech ji vyhledali lidé z Německa, kteří byli prokazatelně ve vztahu s touto rodinou a matce podali smutné informace o ní. Matka děvčatům do lágru snad poslala i balíček,a moc prý se potom bála. A tak, i když se matka vdala a pak se přestěhovala z Hostivic, tak ji ti přeživší příbuzní nějakým zázrakem vyhledali. Já jsem byl malý, ale co mi utkvělo, že u nás zpívali velmi smutné a krásné písně, to jsem pak nikdy již neslyšel. Ta děvčata jim napsala, asi z lágru o matce, o jejich velkém přátelství. Pak ti z Německa matce nechali nějakou dečku na památku. Nějak jsem Vám to chtěl napsat. O těch Ábelesech z Prašného Újezdu nikdo nic neví a byli to prý velice hodní lidé, dávali na dluh a tak.
Zdravím, Pavel VAŇOUT,MOST